Úvěr je současně pojmem ekonomickým i právním. Úvěrové vztahy můžeme definovat jako vztahy vznikající při návratném poskytování peněžních prostředků mezi subjekty za dohodnutých podmínek.

 

Při poskytování úvěrů se uvádějí tyto zásady:

přímosti, účelovosti, termínovanosti, zajištěnosti, zúročitelnosti.

Vzhledem k tomu, že právní úprava smlouvy o úvěru ( § 497 - 507 OBZ ) je až na jedno ustanovení ( § 499 , který je kogentní a uvedeme jej tedy v uvozovkách) dispozitivní, neplatí tyto zásady bezvýjimečně.

 

Úvěrové prostředky by měly být, ovšem, jen je-li to dohodnuto ve smlouvě, použity jen k účelům, ke kterým byly poskytnuty. Účel však nemusí být vždy stanoven.
Obdobně se lze vyjádřit i k zásadě přímosti. Je-li ve smlouvě konkrétní účel, k němuž má podnikatel prostředky použít, lze je použít jen k tomuto účelu, tedy přímo pro potřeby podnikatele.

 

Úvěr je splatný ve lhůtě stanovené ve smlouvě.

 

Zpravidla se používá zástava materiálními hodnotami, záruka jiného subjektu apod.

 

Z úvěru platí dlužník zásadně úroky. Úrokové sazby bývají odstupňovány podle druhů úvěru a objektů úvěrování.

Právní úprava smlouvy o úvěru je dána ustanoveními § 497 - 507 OBZ . Podle základního ustanovení se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. To znamená, že smlouva o úvěru může mít i ústní formu.

 

Podstatnými částmi smlouvy je určení věřitele a dlužníka, určení částky úvěru a závazek dlužníka k vrácení částky úvěru a zaplacení úroku.

Předmětem jsou peněžní prostředky ve stanovené měně. Smlouva je uzavřena již dohodou o poskytnutí peněžních prostředků a nikoli teprve faktickým poskytnutím těchto prostředků.

 

Strany si mohou určit peněžní prostředky, jež jsou předmětem smlouvy, i v jiné než české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky.

Jediné kogentní ustanovení z právní úpravy věnované v OBZ (obchodním zákoníkem) tomuto smluvnímu typu určuje:

"Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele".

 

Věřitelem ve smlouvě o úvěru může být peněžní ústav - banka nebo jiný subjekt.

Dlužníkem pak může být jakýkoli subjekt.

Tyto smlouvy se totiž řídí OBZ bez ohledu na povahu účastníků. Dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve stanovené lhůtě ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Nestanoví-li lhůta jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku.

Stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem.

Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto nároky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.

 

Nepůjde-li o případ dřívějšího vrácení, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Zanikne-li nebo zhorší-li se za trvání smlouvy zajištění závazku vrátit poskytnuté peněžní prostředky, je dlužník povinen doplnit zajištění na původní rozsah. Jestliže tak dlužník neučiní v přiměřené lhůtě, může věřitel od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky.

Je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. (Toto ustanovení rozšiřuje možnosti odstoupení od smlouvy, které jsou stanoveny obecně ustanoveními § 344 a násl. OBZ .)

 

Rovněž je určeno, že mají-li být poskytnuté peněžní prostředky podle smlouvy použity dlužníkem pouze k určitému účelu a dlužník je použije k účelu jinému nebo, jestliže jejich použití k smluvenému účelu je nemožné, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil bez zbytečného odkladu použité a nevrácené prostředky s úroky.

 

Lymská Borelioza.cz

Katalog produktů