Půjčky a úvěry

Užitečné informace




Ostatní informace

Přihlášení


Domovská stránka  >> Úroky z úvěru či půjčky
Půjčka (úvěr, dluh) je důležitý finanční instrument. Úrok je pak odměna věřitele za to, že půjčil dlužníkovi peníze.
 
Poskytovní úvěrů a půjček je v současnosti podnikání jako každé jiné. Vedle bank poskytují úvěry a půjčky také další podnikatelské subjekty v rámci své podnikatelské činosti. Zatímco nad výší úroků z půjčky posytnuté bankou se většinou nikdo nepozastavuje a úrokovou míru půjčky bere jako fakt, úroky z úvěru či půjčky poskytnuté jiným podnikatelským subjektem jsou předmětem mnoha diskuzí a polemik. Je to dáno především tím, že úroková míra bank se odvíjí od úrokové sazby stanovené Českou národní bankou a v rámci konkurenčního prostředí banky stalčují úrokovou míru na co nejnižší mez, aby na trhu uspěly.
 

Jiná situace je však v nebankovním sektoru.
Na českém trhu se pohybuje celá řada firem poskytujících půjčky a úvěry, od velkých nadnárodních společností až po malé právnické osoby a konče i osobami fyzickými. U těchto poskytovatelů úvěrů a půjček je pak úroková míra značně vyšší především z těchto důvodů:

  • rychlejší rozhodnutí o půjčce či úvěru
  • nepožadují tak kvalitní zajištění, případně nepožadují zajištění vůbec
  • poskytnou úvěr i problematickým dlužníkům

 

Z těchto důvodů pak je jejich úroková míra vyšší, protože rizikovost poskytovaných úvěrů je vyšší, nehledě k tomu, že výši úroků lze dohodnout libovolně vysokou, zákon zde dává tzv. smluvní volnost. Chcete-li požádat o půjčku nebo úvěr, patrně však nebudete mít možnost licitovat o výši úroků, protože poskytovatel takovou licitaci nepřipustí. Jste postaveni před fakt a máte na vybranou, buď berete nebo neberete a jdete se zeptat jinam.

 

Je-li výše uvedeno, že úroky lze sjednat v libovolné výši (smluvní volnost), neplatí to absolutně. I tady platí omezení vyjádřené v § 3 odst.1 Občanského zákoníku. Ujednání o výši úroků nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Definici dobrých mravů zákon nezná a bude vždy na rozhodnutí soudu, zda konkrétní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy.
 
Ochranu před nepřiměřenou výši úroků poskytuje i § 253 - Lichva zvláštní části trestního zákona.
§ 253
Lichva
 (1) Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo  kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
 
 (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch.

K vyvození trestní odpovědnosti se u trestného činu lichvy dle § 253 tr. zák. vyžaduje, aby mezi zneužitím tísně poškozeného a hrubým nepoměrem vzájemného plnění byl dán vztah příčinné souvislosti.
 
Trestný čin lichvy dle § 253 odst. 1 alinea druhá tr. zák. je dokonán uplatněním lichvářské pohledávky, tj. vymáháním plnění od dlužníka (poškozeného) např. žalobou.
 
Trestného činu lichvy podle citovaného ustanovení trestního zákona se lze touto formou jednání dopustit i tam,  kde původní lichvářská pohledávka nebyla sjednána při vědomí dlužníkovy tísně, avšak takové vědomí bylo na straně věřitele prokázáno v době uplatnění lichvářské pohledávky v občanskoprávním řízení.

Lymská Borelioza.cz

Katalog produktů